10.3. Seminář obedience pod vedením Lady Richterové
V sobotu jsem se vydala na seminář obedience, který pořádala Soňa Šabacká - moc děkuji ! ! ! Sobotní počasí nám přálo a tak jsme si to užili. Na tento seminář jsem přihlásila Geny, ale cvičil i Badík. Nejprve nám Lada vysvětlila jednotlivé cviky a triky jak co naučit, zlepšit a pak jsme se vrhli na praxi. Geny si zaslouží velikou pochvalu, pracovala moc pěkně, koukala a vnímala - nejvíce mě potěšila při cvičení s činkou - jdete rovně se psem u nohy a pak mu vložíte za chůze činku a na povel ji zase odeberete, moc se jí líbilo cvičení čtverce - líbilo se jí všechno neboť za odměnu bylo jídlo :o) . Badík se také moc snažil, ale přeci jen je to poslušnost a ta ho prostě nebaví - velkou pochvalu mu uděluji za chůzi u nohy ( pilně jsme trénovali před seminářem :D ) a polohy před psovodem. Seminář byl pro mě velkou inspirací na čem máme zapracovat. S Geny pilně trénuji dál a těšíme se na nějaký další seminář a možná i na neoficiální závody. Já mám také co dohánět, neplácat o nohu, netrhat rameny atd. Děkuji Ladě za trpělivost a Soně za uspořádání skvělého semináře!
8.1. Krásný výlet po okolí Slavkova u Brna.
Počasí nám přálo tak jsme se vydali s výlet ve složení ( Já, mamka, babička a psi ). První zastávka byla na Žuráni ( 286 m.n.m ) odsud Napoleon Bonaparte řídil bitvu u Slavkova. Tam jsme se potkali s australským ovčákem, pejsci se proběhli a dvounožci málem ufoukli. Dále jsme se vydali směr Stará pošta a dále do Rousínova, kde jsme se chtěli podívat na židovský hřbitov k naší smůle byl zavřený a tak jsme se aspoň nakoukli přes zídku. Z Rousínova jsme se jali pokračovat směr Kroužek ( kdo nezná: Kroužek (německy: Ringelsdorf) je místní částí města Rousínova. Původní obec se nachází v uzavřené kotlině 1 km jihovýchodně od Rousínova ve výšce 260 m n. m. ). Nejeli jsme přímo do vesničky, ale minuly jsme jí a pokračovali kolem Kroužeckého dvora ( kdyby jste mi někdo chtěl udělat radost tak takové stavení by mi bohatě stačilo :o) ). Cestou jsme viděli na Urbánek ( svah kde stojí zděný památník na paměť bitvy u Slavkova ). Pomalu jsme se blížili k Němčanům, ovšem kousek před Němčany je ještě Lutršték ( Poutní kaple P. Marie Sedmibolestné (Lutršték) stojí na kopci severozápadně od Němčan. Název tohoto poutního místa "Lutršték" vznikl údajně z německého "lauter Steg".Kaple byla postavena v letech 1867-1877 (posvěcena 17.9.1877) z milodarů poutníků, kteří přicházeli k nedaleké studánce a svěřovali se zde pod ochranu Sedmibolestné Panny Marie. Ke studánce se váže několik pověstí, podle nich voda ze studánky uzdravila několik slepých lidí. Dobové texty z roku 1888 popisují historii kapličky i pověst o studánce ). Tady jsem se prošli a potkali jack russel slečnu, která měla takvou radost ze setkání, že nepřestala štěkat, snad se podařila majitelům uklidnit...:o) Z Lutrštéku jsme pokračovali do Slavova, stavili jsme se u přítelkyně babičky, nechali jsme babičku a paní Jitku povídat a vydali jsme se a mamkou a smečkou kolem rybníka. Vyzvedli jsme babičku a jeli na náměstí na oběd. Který nám přišel velice vhod. Poseděli jsme v teple, pejsci si zdřímli v autě. na chatě jsme vše zkontrolovali, nasypali jsme ptáčkům slunečnicová semínka, popálili jsme zbytek listí a za tmy se vrátili domů.
Pojizeřím za sluncem 8. 10. 2011 ( speciál bíglů a chodských psů + otevřená kategorie )
Když mi Pavlína ( majitelka Gutchy ), napsala zda se nechci přidat na dogtrek, řekla jsem ano. V pátek jsem se jemně nemocná vydala na 180 km cestu směr Rohoznice. Cesta nám ( mě a psům ), utekla poměrně rychle, občasné zácpy jsme přežili. Úspěšně jsme tedy přijeli do Roho, tam nás uvítala Pavlína a Gůča. Psy jsme nechaly na zahradě a vydaly se směr kuchyně ( Pavlína mi totiž slíbila vynikající kyselo ). Když jsme pojedli a popovídali si tak jsme začali chystat povinou výbavu na trek. vše nachystáno - směr postel ( musela jsem se uskromnit neboť Bad a Geny se rozhodli, že spí se mnou).
Ráno nás čekal brzký budíček, naházeli jsme vše do auta a jeli směr Jabloneček do kempu Zátiší kde byl start. Instrukce a mapu máme vyfasovanou a jdem na start 36 km trasy. Trošku ohluchlý, smečka bíglů se hlasila o slovo. První zabloudění se nám podařilo asi po necelém kilometru, ve vesničce Jabloneček, naštěstí jsme to rychle poznali a vydali se správným směrem. No když jsem uviděla po chvíli směr naší cesty chtělo se mi plakat - pořadatelé jako úvod cesty vybrali šplh po lyžařské sjezdovce. V půlce jsem si řekla, že si lehám a umírám. Nevzdala jsem to a šlapala dál. Pavlína se tvářila, že nic moc kopeček..:o) Konečně jsme se vyhrabali na vrchol ( mých sil ) ke krásnému křížku a tak jsme tam chvíli vydechli. Kde se vzal tu se vzal Láďa a Garp ( chodský pes -úžasný mlaďoch ). Původně měl naplánovanou trasu 25 km, ale nějak jsme s Pavlínou zakouzlily a Láďa se s námi vydala na 36 km trasu...:D Takže jsme se rozrostli a vydali se dál. Počasí nám vůbec nepřálo... Pořád tak nenápadně poprchalo a byla docela zima. Dalším záchytným bodem bylo Vysoké nad Jizerou to jsme úspěšně prošli a šli dál směr: Jilem, Nístějka a Dykova skála a přes Mariánkův kříž zpět na náměstí Vysokého, to jsme měli v nohách 15 km. Šli jsme tedy na oběď do hospůdky, tam nás mile uvítali usadila a pohostili. My jsme zase potěšili zákazníky, byly naprosto urvaní z množství psů co s námi bylo ( 3 borderky a choďák ). Pejsci byli pomazleni a lidé se s nimi fotili. Pomalu jsme se chystali, že budeme pokračovat dál. Když jsme vyšli ven zdálo se mi, že Geny kulhá. Zkoušela jsem jí rozchodit a procvičit. Naznala jsem tedy, že ukončím naše pochodování dříve. Zavolala jsem pořadatelce, která pro nás ochotně přijela ( ještě jednou moc děkuji !!! ). Ač mě to mrzelo, nechala jsem Pavlínu s Láďou na trati. S pejsky jsme tedy úspěšně dojeli zpět do kempu, v místní hospůdce jsem se usadila s Gigi a Báďou a čekali na dokončení Pavlíny a Láďi, cestou mi Pavlína posílala smsky kde se zrovna nachází a konzultovali jsme to se zbytek osazenstva v hospůdce. Povídání s bíglikářema a choďáčkáři, bylo fajn, takže nám to uteklo. Pavlína byla jediná kdo dokončila trať v kategorii open!!! A tak se stala vítězkou, Láďa s Garpem dostali ocenění za hrdiny a pěkné pozosrnosti od pořadatelů jsem doatala i já a pejsci. Tímto bych chtěla ještě jednou poděkovat všem...:) Bylo to fajn. Poseděli jsme a popovídali, dali si pár piv ( teda já Pavlína řídila ) a asi kolem 1 hodiny ranní jsme dorazili do Roho. Do postele jsme upadli spokojeni a unaveni. V neděli jsem se vydala na cestu domů. No a jak jsem po dogtreku dopadla stále se nemohu zbavit nachlazení, takže sportem ku zdraví.
Seminář tradičního pasení v Polsku pro Welsh Corgi Cardigan a Pembroke
Když jsem dostala nabídku jet do na tento seminář hned jsem toho využila. Pasení se věnuji krátce a chci se dozvědět co nejvíce informací a získat nové zkušenosti.
V pátek jsme vyrazili ( já, Zuzka, Bad, Fixi, Barbánek a Gemík ) směr Polsko, auto plné psů a věcí, Geny tentokrát zůstala doma a opatrovala mamku. Cesta do Polska byla dlouhá a chvílemi napínavá neboť Poláci neumí řídit. Kdo nás ovšem cestou viděsil byl Litevec, který si nás buď nevšiml nebo mu přišlo vtipné nám najet těsně před čumák jeho rychlostí, která byla asi tak o 60 Km/h pomalejší... Díky Zuzčiné reakci a kvalitě vozu, jsme přežili ve zdraví. Cesta nám už pak utíkala bez problémů, když jsme přijeli do vesničky, kde nastal menší problém jak najít farmu. naštěstí se najdou tací, kteří venčí své pejsky i kolem 22:00 hod a jsou ochotni pomoci. Paní nás nasměrovala dále do další vesničky, ze které jsme zavolali Ole, která už nás nasměrovala rovnou k ní. Trošku jme přejeli naštěstí Ola si nás všimla a zavolala nám :). Po uvítání a představení jsme šli spát. Naštěstí seminář v sobotu začínal v 10, takže jsem se vyspali dobře. Ráno Zuzka osvětlila Corgi majitelům teorii s názornými pomůckami, vysvětlila rozdíl mezi prací Borderek a tradičních plemen. Pak šli corgi do akce. téměř všichni byli naprostí začátečníci a ovečky viděli poprvé, jen jeden pejsek měl splněné HWT. Začínali v košáru, zjišťoval se zájem o ovce. Zájem projevili všichni i když někteří si spíše chtěli hrát. Vzhledem k písčitému a prašnému povrchu v košáru se pasení přesunulo do ohrady na trávu.
Když jsem dostala nabídku jet do na tento seminář hned jsem toho využila. Pasení se věnuji krátce a chci se dozvědět co nejvíce informací a získat nové zkušenosti.
V pátek jsme vyrazili ( já, Zuzka, Bad, Fixi, Barbánek a Gemík ) směr Polsko, auto plné psů a věcí, Geny tentokrát zůstala doma a opatrovala mamku. Cesta do Polska byla dlouhá a chvílemi napínavá neboť Poláci neumí řídit. Kdo nás ovšem cestou viděsil byl Litevec, který si nás buď nevšiml nebo mu přišlo vtipné nám najet těsně před čumák jeho rychlostí, která byla asi tak o 60 Km/h pomalejší... Díky Zuzčiné reakci a kvalitě vozu, jsme přežili ve zdraví. Cesta nám už pak utíkala bez problémů, když jsme přijeli do vesničky, kde nastal menší problém jak najít farmu. naštěstí se najdou tací, kteří venčí své pejsky i kolem 22:00 hod a jsou ochotni pomoci. Paní nás nasměrovala dále do další vesničky, ze které jsme zavolali Ole, která už nás nasměrovala rovnou k ní. Trošku jme přejeli naštěstí Ola si nás všimla a zavolala nám :). Po uvítání a představení jsme šli spát. Naštěstí seminář v sobotu začínal v 10, takže jsem se vyspali dobře. Ráno Zuzka osvětlila Corgi majitelům teorii s názornými pomůckami, vysvětlila rozdíl mezi prací Borderek a tradičních plemen. Pak šli corgi do akce. téměř všichni byli naprostí začátečníci a ovečky viděli poprvé, jen jeden pejsek měl splněné HWT. Začínali v košáru, zjišťoval se zájem o ovce. Zájem projevili všichni i když někteří si spíše chtěli hrát. Vzhledem k písčitému a prašnému povrchu v košáru se pasení přesunulo do ohrady na trávu.
Zde se Corgi projevili ještě více a na některé byla radost se podívat. Škoda jen, že majitelé moc nezvládali soustředit se na sebe, psa, ovce a to co jim Zuzka říká. Ale i tak se s tím poprali statečně. Když si vzpomenu na moje první pasení tak se ještě teď směji a docela soucítím s Corgi majiteli. Vzhledem k tomu, že jsme měli s sebou i naše pejsky tak jsem je chodila pravidelně venčit a pohrát si s nimi. Sobota nám utekla rychle a seminářníci se vydali do svých domovů, Ola nám nabídla, že si můžeme popást její ovečky a rádi jsme toho využili. Badík koukal na jiné ovečky a pěkně se s nimi popasoval. Po pasení se na nás slétl roj komárů a tak jsme rychle prchli navléknout další vrstvy a nakrmit psiska. Večer jsme pak poseděli u ohně a opékali si klobásy a povídali o všem možném i nemožném.
V neděli se začínalo na 9, rovnou se šlo do ohrady kde už čekali Corgišové s majiteli a ovečky. U některých bylo vidět veliké zlepšení a snaha poslouchat co Zuzka říká, občas se někomu ovečky rozutekli, někdo zakopl o ovci či jiná pohromka. Odhodlanost všech byla skvělá a tak dopolední pasení uteklo rychleji než jsme čekali, po obědě se šlo pokračovat. U některých se už bohužel projevila únava a tak jejich práce už nebyla tolik soustředěná, proto se Zuzka snažila podrobně shrnout každého pejska a dát majitelům rady jak a na čem mají pracovat. Navečer jsme zase dostali možnost jít pást a tak jsme se na to s Badíkem vrhli, měli jsme asi zatím největší stádo ( cca 12 ks ) za celou dobu našeho pasení, měla jsem trošku obavy aby se nám ovečky nerozutekly, snažila jsem se já i Badík a ovečky se drželi pěkně pohromadě. Badík udělal pěkný outrun a dostaly jsme pochvalu od tety Zuzky. Ovečky jsme zavedly zpět do košáru a šly odpočívat. Večer jsme si povídali v kuchyni, kde nás nežrali komáři a dostali jsme od Oli dárek na památku, krásné vodítko s pasecí BOC, ovečkou a odkazem na její web. V pondělí ráno jsme vyrazili směr ČR, krom zácpy na dálnici, cesta utekla dobře. Malá rada čemu se vyhnout, polské KFC je jiné než české ( chuťově a hlavně kvalitou surovin ), na čtyřproudové silnici ( vypadající jako dálnice) se nenechte překvapit přechodem pro chodce nebo semaforem, poláci neumí řidit ( předjíždí vás ze všech stran, na křižovatku kde svítí červená chtějí přijet zásadně jako první,...)
Moc děkuji Zuzce Černé, že mě vzala s sebou a půjčila mi její luxusní foťák, přežila můj zpěv v autě.
Aleksandře Rosiak za skvělé ubytování, jídlo a příjemné povídání.
Renaultu Laguně za pohodlnou a bezpečnou cestu.
V neděli se začínalo na 9, rovnou se šlo do ohrady kde už čekali Corgišové s majiteli a ovečky. U některých bylo vidět veliké zlepšení a snaha poslouchat co Zuzka říká, občas se někomu ovečky rozutekli, někdo zakopl o ovci či jiná pohromka. Odhodlanost všech byla skvělá a tak dopolední pasení uteklo rychleji než jsme čekali, po obědě se šlo pokračovat. U některých se už bohužel projevila únava a tak jejich práce už nebyla tolik soustředěná, proto se Zuzka snažila podrobně shrnout každého pejska a dát majitelům rady jak a na čem mají pracovat. Navečer jsme zase dostali možnost jít pást a tak jsme se na to s Badíkem vrhli, měli jsme asi zatím největší stádo ( cca 12 ks ) za celou dobu našeho pasení, měla jsem trošku obavy aby se nám ovečky nerozutekly, snažila jsem se já i Badík a ovečky se drželi pěkně pohromadě. Badík udělal pěkný outrun a dostaly jsme pochvalu od tety Zuzky. Ovečky jsme zavedly zpět do košáru a šly odpočívat. Večer jsme si povídali v kuchyni, kde nás nežrali komáři a dostali jsme od Oli dárek na památku, krásné vodítko s pasecí BOC, ovečkou a odkazem na její web. V pondělí ráno jsme vyrazili směr ČR, krom zácpy na dálnici, cesta utekla dobře. Malá rada čemu se vyhnout, polské KFC je jiné než české ( chuťově a hlavně kvalitou surovin ), na čtyřproudové silnici ( vypadající jako dálnice) se nenechte překvapit přechodem pro chodce nebo semaforem, poláci neumí řidit ( předjíždí vás ze všech stran, na křižovatku kde svítí červená chtějí přijet zásadně jako první,...)
Moc děkuji Zuzce Černé, že mě vzala s sebou a půjčila mi její luxusní foťák, přežila můj zpěv v autě.
Aleksandře Rosiak za skvělé ubytování, jídlo a příjemné povídání.
Renaultu Laguně za pohodlnou a bezpečnou cestu.